Lenka Hrochová na MS osmá

Kanoistická sezona se pomalu chýlí ke konci a poslední letošní velkou mezinárodní soutěží bylo maratonské MS v Římě. Z děčínských závodníků se do českého výběru nominovala Lenka Hrochová pro závod ženských singlů na 27km. Přestože v domácím nominačním závodě nepředvedla nijak oslnivý výkon a o její cestě do Itálie rozhodli treneři až po dodatečných diskuzích, přímo v dějišti MS Lenka předvedla, že jí atmosféra světové soutěže svědčí a její výkon i výsledek byl velmi pozitivním překvapením. Po volnějším začátku si rozjela svoje tempo a postupně se posouvala polem závodnic kupředu. Za polovinou závodu se usadila v silné skupince bojující o 6. pozici a pravidelně se střídající pětice se dokonce dotahovala na dohled medailistek. To se jim bohužel nakonec nepovedlo a tak se o dalších umístěních rozhodovalo v závěrečném finiši této skupinky. Lenka si v napínavé koncovce dojela pro výborné 8. místo.
V závodech Masters, které předcházely programu MS si Ilona Škálová společně s B.Vernerovou z Plzně dojely ve své věkové skupině pro bronzové medaile. T.CH.

Závody na úzké trati byly nepříjemné spoustou konfliktních situací a vlnami od lodí jedoucích v protisměru. Jak se Ti dařilo zvládat problémy, na které doplatily i některé výborné závodnice včetně naší druhé kajakářky A.Kožíškové?

  • Největší peripetie mě postihly bezprostředně po startu. Několik soupeřek v mé blízkosti vyjelo do závodu o něco lépe než já a tím jsem byla odsouzena k jízdě ve vlnách. Nevyhnula jsem se ani nárazům od soupeřek ze zadu. Ve vlnobití jsem na chvíli neměla možnost kormidlovat loď a vlna mě zavezla o několik metrů doleva. Dokonce mi už hrozilo zvrhnutí, ale s velkým štěstím jsem tomu zabránila opřením pádla o vodu. Celé první kolo (z celkových 6)byla hladina Tibery hodně rozvlněná a neklidná. Od druhého kola díky natažení startovního pole ubylo vln, což přispělo k lepší stabilitě a mohla jsem plnohodnotně pádlovat. Soupeřky, s kterými jsem se na trati pohybovala ve skupině se naštěstí zdržely veškerých kontaktních útoků.

V TV se zdálo, že většina závodnic bojovala i se silným proudem a největší problémy byly při naprosto nevhodně vyřešeném přeběhu s občerstvovací zónou. Ale Ty jsi v těchto částech pravidelně získávala v každém okruhu na soupeřky drobný náskok. Měla jsi na přenášky nějakou speciální strategii?

  • Jen jsem se snažila bezpečně vystoupit na nestabilním a kluzkém mole, neztratit pádlo ani loď. Pak už jen co nejrychleji vyběhnout netypicky prudké stoupání na přeběh a na konci po„střemhlavém“ seběhu opět nasednout do lodi (pokud možno bez pádu a úrazu).

8. místo je asi Tvůj nejhodnotnější maratonský výsledek a určitě jeden z nejpříjemnějších počinů celé české výpravy na MS. Takže spokojenost, nebo jsi podle průběhu závodu měla i vyšší ambice?

  • Ještě v předposledním, pátém kole jsem doufala, že bych snad mohla být v závěrečném finiši z naší skupiny nejrychlejší. V posledním, šestém kole mi začaly mírně ubývat síly, ze zadu nás dojela Norka a prakticky od předposlední obrátky udávala tempo. Zároveň jsme dojížděly Rakušanku, která odpadla ze skupiny před námi. Z posledního přeběhu jsem odjížděla s minimální ztrátou na Norku, za níž v závěsu jela Jihoafričanka. S vypětím posledních sil se mi podařilo dotáhnout na úroveň Jihoafričanky, ta mi zas poodjela, ještě jednou jsem se dostala zpátky na její úroveň, ale už jsem měla problémy se s ní v posledních desítkách metrů udržet natož ji předjet. Tedy s umístěním jsem spokojená, jen bych si zpětně přála mít od posledního přeběhu aspoň o 5% víc sil.

Závod se jel téměř v centru Říma, ale diváci ani pořadatelé moc dobré jméno Věčnému městu neudělali. Jak jste vy, jako závodníci byli spokojeni se zázemím šampionátu?

  • V depu pro závodníky postaveném na hřištích pro míčové hry s umělým povrchem měl každý stát k dispozici jeden nevelký stan bez jakéhokoliv sezení, což nebylo zrovna pohodlné. Pohyb po závodišti byl možný jen po určených cestách. Stravování, ubytování a doprava z hotelu na závodiště byly dostačující. Sympatická mírně proudící Tibera šedozelené barvy s občasnými víry v místě tratě protéká hlubším korytem s poměrně strmými a hustě zarostlými břehy zelení a stromy. Diváci nám fandili z okolí přeběhu, horní obrátka a zbytek trati nebyly pro hustý porost dobře přístupné. Podobně jako jsou pro Itálii typická obydlí s malými místnostmi, působilo i závodiště v nečekaně hojném počtu startujících tak trochu stísněným dojmem. Přestože trať byla relativně technicky i fyzicky náročná, s vývojem závodu jsem se nakonec takticky vypořádala solidně, převládají ve mě pozitivní pocity. Jako tradičně jsme v neděli po závodech jeli domů. Naštěstí já jsem odzávodila již v sobotu a stihla jsem si dopřát alespoň krátký výlet směrem do centra. Poznávací vycházka po Via del Corso, od Piazza del Popolo k Monumento e Vittorio Emanuelo II výrazně navýšila kladné body v mém hodnocení a přispěla tak k celkové spokojenosti se závody v Římě.